Historický místopis

napsáno tak jest v jedné staré publikaci...

 

obr. 1 - nádraží v Moravanech

Slepotice
ves 1/4 hod. jižně od levého břehu Loučné a 1/4 hod. od Holic vzdálená, na západním svahu mírného návrší. Dle soupisu ze dne 15. července 1884 bylo zde 12 statků, 17 chalup a 45 domků se 498 obyvateli. Katastr o 1348 jit. 85 ° má půdu velmi plodnou z níž menší díl náleží lukám vedle Loučné. Lesů tu není a pastviny skoro žádné. Druhdy na západní straně bylo obecní pastvisko, ale toto rozděleno a pronajato roku 1876, aby obec mohla uhraditi snáže splátky (264 zl.) pro hypoteční banku, od níž si na stavbu školy vypůjčila 4400 zl. na 36 1/2 r. Pozemky na straně severní jmenují se: Na malých lukách, Na velkých lukách, Za Kolajkou (Kolajka sluje jižní část vsi, kde na mnohých místech železitá voda ze země prýští a kde druhdy prý stával mlýn), na straně západní Obecní a Valkouš (dříve rybník panství Pardubického, jenž r. 1849 rozprodán zdejším občanům a v pole proměněn).

  

obr. 2 - Slepotice

Slepotice mají kostel, trojdřídní školu a památné tvrziště. Roku 1918 bylo tu 474 obyv. katol., 5 obyv. helv. vyznání.

Kostel zdejší stojí uprostřed obce na vyvýšeném místě a zasvěcen Povýšení sv. kříže; připomíná se již 1350 mezi plebaniemi k biskupství Litomyšlskému odstoupenými z dekanátu Chrudimského. Původní chrámeček byl 1540 od rytířů Slepotických přestavěn. Dřevěná zvonice se 3 zvony bývala od chrámu oddělena. V rukopise "Příjmy bývalých far na panství Pardubickém z r. 1615 a 1645" čteme: "Item k té faře Roveňské kostel filiální v Slepoticích přináleží a bez všeho obilního desátku jest, nežli také ode mše sv. a za oběd pokaždé z peněž zádušních 2 kopy míš. se dává, jedenkaždý zahradník a sedlák v rok po jedné slepici odvádí, mše sv. obyčejně čtyřikrát do roka se koná a tak přichází 8 kop.

V roce 1677 uvádí se kostel slepotický ve zprávách Libri relationum dřevěný, rázu starého, filiální do Rovně. Později, když farář roveňský dostával od osadníků 9 korců sypaného obilí, byly v kostele tomto služby boží devětkráte za rok. Na žádost občanů povoleno r. 1806 od císaře Františka I. odtržení fary moravanské od roveňské a tehdy připojen kostel slepotický ku moravanskému a služby boží konají se v něm každou druhou neděli a každý druhý svátek a přísluší k němu ještě obce Bělešovice a Lipec.

Kostel v nynější podobě vystavěn byl roku 1818 přičiněním slepotického učitele Tobiáška v slohu copovém; jest jednoloďový s presbyteří pětistěnnou a věží s cibulovitou bání zakončenou lucernou a křížem.

Hlavní oltář nese obraz "Povýšení sv. kříže" od Šlechty z roku 1818. Monstranci vyžádal si farář J. Kupka z kostela Opatovického a ciborium zhotovil 1838 v Chrasti Karel Mládek. Svícny na hlavním oltáři a věčná lampa jsou měděné. Oltář tento byl zlacen posledně r. 1883 za 250 zl.

Druhý oltář Panny Marie s obrazem korunované Rodičky boží s Ježíškem byl zřízen 1853 z nadace 250 zl. zemřelého Jos. Tobiáška, zdejšího učitele a z příspěvků domácích občanů.

Zmínky zasluhuje též veliký kříž s umučeným Kristem, P. Marií a sv. Janem, koupený z bývalého kláštera Minoritského v Pardubicích. Varhany předělány r. 1875.

Chrám slepotický i v minulém století opravován. Roku 1843 spadla část stropu a téhož roku 24. listopadu silným větrem s věže kříž, vážící 40 lib. Při opětném jeho vztýčení (5. června 1845) přiloženy farářem J. Kupkou do plechové báně (= 3 věrtele) k listinám z r. 1818 památné údaje z r. 1845. Kříž tento spadl po druhé 1853.

Kolem kostela jest hřbitov se zděným plotem z r. 1868.

 

obr. 3 - kostel v Slepoticích

Velice zajímavé a památné jsou náhrobky rytířů Slepotických v kostelní zdi zevně zasazené, jež bývaly uvnitř chrámu. Jsou dva. Prvý bez nápisu a druhý s erbem Slepotických, jenž vykazuje zakukleného rytíře s mečem v ruce na lodičce a ku pravé straně veslujícího; týž nese nápis: "Leta Panie 1585 w autery po nedieli prowodní zemrzel a zde polozen gest urozeny a statečzny rytirz Pan Girzi Slepoticzky ze Salizan a Trzebechowicz G. M. czisarze rzimského a krale czeského Rada a tuto tielo geho pochowano gest oczekawagiczi den Syna Boziho". Tento kámen byl v kostele na straně evangelní a v hrobce pod ním nalezen prý drahocenný kříž - dle ústního podání - jenž do přestavby kostela býval na tabernaklu, ale pak se ztratil a nynějším nahrazen.

Třetí náhrobek s reliefem rytíře hlásá: "1636 w den pamietni welkeho patku umrzel gest urozeny Pan Walentin Saxing z Frankfurtu. Tez Lidmila Hronova na tomto mistie przed dwanaczti lety tiehotna pochována". Z novějších památníků sluší jmenovati desku, která byla od dědiců zvěčnělého r. 1842 do zdi kostelní zasazena a má tento nápis: "Ježíši, Maria, Josefe a vyvolení Boží uslyšte prosbu a buďte ochranci naši! Ctihodný P. Jos. Ant. Tobiášek narozen dne 21. července r. 1765 poslední syn Pana Josefa Tobiáška a matky Mařeny rozené Tučkové z Platenic jak ouřad učitelský, který po otci v Slepoticích nastoupil a přes 52 let zde chvalitebně zastával, tak také vezdejší svůj život právě s posledním dnem roku 1836 skončil.

Jehož první manželka Magdalena rozená Tobiášková z Rovně dne 15. listopadu 1809 smrtí předešla a všickni čtyři zde slavného vzkříšení očekávaje v Pánu odpočívají. Jich děd Václav a předkové jeho v Moravanech, staří bratři: Jan ve Wostřetíně a Václav v Rovni učitelský stav vedli a mnozí potomkové jich v něm následují, třetí pak bratr Matěj v Polsku duchovním byl. Mnoho tisíc hlasů vděčných vyučenců vašich k Bohu za Vás se modlí vzdychaje: "Lehký pokoj dej jim Pane i světlo věčné ať svítí na věky věkův! Amen."

Pouť v Slepoticích se slaví tu neděli po Božím Těle a posvícení v neděli, v pondělí, ba i v úterý po "Povýšení sv. kříže" kolem 15. září.

O škole dodáváme jen: Nejstarší výkaz o prospěchu žáků zdejších jest z r. 1843. Školní zahrádka podložena trativody r. 1881. Kámen na školní budovu přivezen z Vinar a Boru, cihly vyrobeny na obecním pastvisku. Práce zednická a tesařská svěřena Fr. Kolkovi z Chroustovic.

První učitel ve škole, úřadem vrchnostenským opatrované, byl Josef Tobiášek (21. VII. 1765), jenž tu zůstal po svém otci učiteli a vedl také obchod plátnem a obilím, čímž zbohatl tak, že po své smrti (1836) mnohé odkazy kostelu a chudým žákům zanechal. Po něm následoval Jakub Doskočil (nar. 15. VII. 1797 ve Lhotě pod Libčany, kdež otec jeho byl učitelem), jenž tu působil do své smrti 22. IV. 1842, pak Václav Zahálka (narozen 1. IX. 1796 ve Sloupnici na Litomyšlsku) po 17 měsíců a od 10. VII. 1855 rodák ždánický Václav Jičínský do 20. II. 1858. Po Jičínském ustanoven do Slepotic Matěj Zárybnický, učitel v Srchu, který však zemřel dříve než se do Slepotic přistěhoval, i dosazen sem prvé spomocník sezemický, ale tehdy již učitel Jan Wittoch z Libišan, jenž tu působil od roku 1855 do 9. XII. 1868 a pochován ve Slepoticích, kde hrob jeho označuje železný kříž. Od r. 1868 působil na škole zdejší Jan Jeník (narozen 1842 v Lukovně), za něhož vystavěna nová školní budova a rozšířena o druhou třídu; když pak dosazen do Ředic, obdržel místo po něm Václav Stanislav Krejza (narozen 16. I. 1854 v Ždánicích), abs. technik, jenž z nouze přijal dříve podučitelská místa v Holicích Nových, Bohdanči, Stojicích a učitelské v Ředicích. Václ. S. Krejza postaral se s opravdovou láskou k obci o zachování pamětí Slepotic, vykonav roku 1884 záslužnou práci pečlivým jich sepsáním, z něhož čerpali jsme také my pro přítomnou monografii.

Mladšími učiteli byli zde: Antonín Beneš (1876-77), Frant. Sklenář (1878), Václav Horák, rodák holický (1878-81), Alois Tománek (rodák z Lánů u Chrudimě, zemřel ochrnutím plic 1884 a odpočívá v Morašicích), Josef Vojtěch, rodák z Račic u Smiřic (1884).

Když od 1. září 1877 počalo se vyučovati na školách ručním ženským pracím, zvolena za učitelku ind. Marie Keroušová ze Slepotic a od 1. IX. roku 1879 Marie Voříšková ze Sezemic, jíž přidělena také škola v Koštěnicích a Moravanech.

V Slepoticích jest odbočka dobrovol. sboru hasičského v Moravanech a hospodářská beseda.

Slepotice byly již ve 14. stol. rodným sídlem vladyků ze Slepotic. První dosud známý jich držitel byl Vilém z Lysec jinak ze Slepotic, jenž měl 1318 často soudy se svými sousedy, ale ani on, ani jeho nástupcové neměli v držení celou ves. Ke konci 14. stol. měl zde jistý pozemek (dvůr kmetcí) Jan Heník z Tuněchod, jenž spolčil se 1. října roku 1371 se Zbyňkem řeč. Odháje ze Slatinan. R. 1378 koupil Filip ze Slepotic a jeho manželka Anna Freibergeresová, dcera měšťana ve Vys. Mýtě, dvě třetiny jistého zboží v Morašicích a ostatní část zbyla Petrovi Freibergeresovi.

Buď Petr Freibergeres, aneb Filip ze Slepotic prodali díl zboží Sedlišťského biskupovi Litomyšlskému po r. 1347.

Filip ze Slepotic vyprodav se, tuším, odtud, držel potom 1387 Újezdec u Litomyšle a prodal 1396 nějaké dědiny kostelu choceňskému. Vrstevník Filipův byl Fráňa ze Slepotic, který ale již roku 1399 byl mrtev. Filipův syn Jan uvádí se mezi oporníky, neboť odpíral 1411 ještě za živobytí otcova provolání Chocně, neb držel dva lány lesa ve Chlenech a tolikéž v Plchovicích proti Bočkovi z Poděbrad a v témž století po úmrtí Ješíka z Popovce, když chtěl král Václav potahovati tvrz Pušickou jako odúmrť, bránil tomu, poněvadž se táhl na dvůr popl. a všechny lesy, kromě jednoho lánu.

Smil ze Slepotic byl spojencem Jiřího z Poděbrad 1448, dobyl s ním Prahy a Renharta z Jindřichova Hradce zajal.

Svědkem ve při Jana Slavíkovce ze Slavíkova, jemuž náležela svobodná rychta "Skřemon" ve vsi Rovni s Janem Kostkou z Postupic, byl mezi jinými sousedy roku 1486 svědkem Hajman ze Slepotic.

Jan Burjan z Hoděčína měl za manželku Elišku ze Slepotic, jíž na vsi Hoděčíně (asi hodinu od Častolovic) a Jedlině věno zapsal, proto také po jeho smrti na dvoře zdejším dědila. Po smrti její král Vladislav sáhl (1491-1496) na věno to, jako by bylo odúmrtí královské.

V druhé polovici 15. stol. byli majiteli Slepotic rytíři Slepotičtí ze Sulic čili Salizan, jichž jméno odvozeno od tvrze a vsi Sulice v Kouřimském kraji.

Praotcem rodu Slepotických se Sulic, zdá se, že byl Heřman ze Sulic, naroz. asi 1438 a usazený na Slepoticích od roku 1470. Král Vladislav daroval odumřelé zboží Domanické (sev. u Luže), k němuž náležely Zalažany, Jenišovice, Mravín, Štěnec, Bělá, Voletice, Střítež, Hluboká, Turov a Hroubovice, když bylo v Chrudimi a v Mýtě řádně provoláno, roku 1470 Janovi z Břísti, Janovi z Jestříbce a Heřmanovi ze Sulic za služby jejich. Výprosníci obdrževše za právo, r. 1475 úředníky dvorskými na Domanice zavedeni.

Z pozdějšího stavu věcí se shledává, že Heřman ze Sulic a potomci jeho, kteří seděli na Slepoticích, zůstali sami v držení Domanic; buď se tedy výprosníci o zboží to podělili, aneb je Heřman podílem na penězích odbyl. Za vlády Slepotických tvrz Domanice zanedbána, až zpustla.

V pondělí po přenesení sv. Václava 1480 Čeněk Dašický z Barchova prodal rybník, Valkouš řečený, Heřmanovi ze Slepotic a ze Sulic. Heřman připomíná se často na listinách o jednání sousedův, neboť míval s nimi časté rozepře, nedoveda s nimi mírně žíti. Roku 1485 přel se s Janem ze Šumberka, při čemž si oba mocí škodili a lidi jímali. Heřman S. přitiskl 1492 pečeť k listu Jiřího Pardubického z Miletínka a 1503 ve smlouvě Viléma z Pernštýna s Hradeckými za svědka se podepsal a 1491 svolil smlouvou Vilému z Pernštýna pouštění vody do rybníka nového pod Doubravou a prodal kus louky, ležící od dvoru Havrdova při Úřečiov, ke Lhotě, pánu tomu za 10 kop gr. Heřman kázal kdysi Jiříkovi, synu svému a čeledi, aby lovili ryby v tůních Jiříka Voděradského ze Hrušova ke statku Ceradskému náležitých. Poněvadž před soudem však ukázati nemohl, komu ty tůně patří, vyhrál Heřman aspoň tolik, že neplatil ani pokuty, ani útrat soudních. V tom čase se přel také o jakousi vodu, která šla na rybník jeho. Ačkoliv při těcht a takových kyselostech dosti zlosti pokusil, dosáhl přece hezkého stáří; r. 1507 mu bylo 69 let, ale nedlouho potom zemřel, zůstaviv po sobě syny zplozené s manželkou Hedvikou z Úřetic, Markvarta a Petra. Co se stalo s Jiříkem dotčeným, není známo.

 

obr. 4 - náhrobek Jiřího Slepotického ze Salizan

Oba bratři se dělili 15. dubna 1510 o statek otcovský, tehdy již dosti značný, neboť obsahoval tvrz Slepotickou, vsi: Slepotice, Turov, Ceradice, Nechánice, Radimovice, Hluboká, Střítež, Bělá, Domanice, Úřetice, Třtí a Lhotu Úřetickou.

Petr Slepotický po shoření desk zemských přiznal se 1543, že své dědictví Slepotice, tvrz a dvůr popl., vsi tudíž a dvorem kmetcím, s poplužím vsi Trsti celou a dvorem s popl., Domanice, tvrze pusté a dvůr popl. s popl., Vejvanovice, Ouřetice, Voletice, Bělé, Hroubovice (Roubovice), Jenišovice, Časů, Chotče a dvůr kmet. s popl. i co tu má s dědinami, lukami a potoky, rybníky, řekami, vejci, robotami a krčmami, mlýništěm pustým v Ceradicích, podacím kostelním v Slepoticích po předcích po mnohá léta pokojně drží. Panu Vilému z Pernštýna prodal 12. listopadu 1513 s bratrem Markvartem mlýniště pusté v Ceradicích i s Turovem a dvorem popl. za 1571 kop gr. č.

Vilém z Pernštýna píše Petrovi Sl., že poddaného jeho kázal pro zločin vsaditi do vězení za to, že člověk ten oloupil dvě ženy a žida a že hrozil Slepoticům vypálením.

Petr rozmnožil svůj majetek tím, že koupil r. 1535 dvůr v Chrudimi, 1543 od Jana a Petra bratří a Kateřiny Malovců z Chýnova ves Bezděkov (záp. od Týnce H.) a r. 1547 dvůr ve Vys. Mýtě.

Markvart Sl. měl zboží Moravanské, jež 1500 prodal Čeňkovi Dašickému z Barchova, ten pak roku 1507 prodal Moravany, vec celou a dvůr s popl. p. Vilému z Pernštýna i s jiným svým dědictvím. Mimo Moravan měl Markvart část Bezděkova, Radimovice, Střítež, Hlubokou, Nechánice, Turov, Úřetice, Třtí, Lhotu Úřetickou a jiné statky. Roku 1513 12. listopadu prodal Turov dvůr pop. s popl., ves celou s krčmou pusto, v Ceradicích mlýn, rybníky Velký Turovský, druhý velký, na obci malý pod velkým p. Vilémovi z Pernštýna za 1575 kop gr.

Tři synové Vaňka ze Zámrsku prodali 1513 všecky statky otcovské, z nichž Markvart Slepotický ze Sulic koupil Zámrsk, když se ze Slepotic vyprodal a rád potom bydlíval na dvoře Petrově v Mýtě a proto nazván jeho "hospodářem". 

 

obr. 5 - náhrobek Valent. Saxinga z Frankfurtu v Slepoticích

Petr Slepotický ze Sl. byl již 1548 mrtev, zanechav tři syny: Markvarta, Jiřího, Jana a dceru Reginu, kteří rozdělili se o statky otcovské, přejavše po otci i drahně dluhův na penězích jednotlivým zemanům povinných; kromě toho mělo se zaplatiti p. Andělovi za plod rybí, štiky a drob do Chrudimě asi 5 kop, za maso 58 gr., čeledi slepotické nad 17 kop, za koření do Chrudimě 1 1/2 kopy, uzdaři 1 k. 10 gr., za maso tamtéž 6 kop.

Jan Slepotický ze Sulic, nejmladší syn Petrův, vzal si Jenišovice, Voletice, Domanice s tvrzí pustou, Bělou, Roubovice, Úřetice, Lhotu Úřet., Bělešovice, část Čankovic (druhá č. náležela klášteru Sezemskému) a plat ve Vlčnově. Za několik let Jan části zboží toho odprodal a podržel jen ves Domanice, kteráž také později přešla v držení Kunky Řepického ze Sudoměře a konečně připojena k panství Košumberskému.

Regina Slep. ze S. držela Zámrsky, Domoradice, Jaroslav, Vysoké Dvory, které prodala před r. 1541 Janu Lukavskému z Lukavice za 2000 kop. Na srážku těchto peněz postoupil jí Jan vsi Střítež a Hluboký, část vsi Trojovic, v Bezděkově tři dvory kmetcí a slíbil jí vedle cedulí řezaných, že jí bude dávati každý rok dva hrnce másla po 15 gr., 20 sýrovů a 30 slepic až do živnosti její. Ale roku 1536 dal jí 2 hrnce másla, za které jí dávali po 10 gr., sýry po 5 den. bílých a místo slepic jí kuřata vydával, i nezbylo Regině nic jiného, leč Jana na povinnost jeho u soudu komorního upamatovati.

Dělením statku otcovského zdědil (19. V. 1548) syn Jiří na Slepoticích a Markvart na Bezděkově, a poněvadž všichni bratři dědili po Regině, můžeme souditi, že sestra jich zemřela svobodná.

Markvart Slepotický ze Slepotic na Bezděkově přijal za věno ves Vejvanovice s podíly v Bezděkově, Třtí, Časech, Chotči, Dvakačovicích, s rybníkem v lese Ruprechtovci, s 3 kravami a 2 koňmi ze dvoru Slepotického a společně s Janem dostali 1547 dvůr ve Vys. Mýtě, která 1548 prodali Michalu Mladotovi ze Solopisk. Markvart svůj díl odprodáním ztenčil (dědictví v Chotči a j. prodal 1551 Janu a Vratislavu z Pernšt.). Na tvrzi Bezděkovské, kterou vystavěl, chlebil s chotí svou Johankou z Čabic po celý svůj život; umíraje odkázal 1569 všechen statek svůj dcerám Anně a Kateřině.

Jiří Slepotický stal se pánem statků Slepotických, k nimž náležela tvrz, ves a dvůr popl. a j. příslušenství, které otec jeho Petr 1554 do desk zemských vtěliti dal, ale musel Jiří z toho zboží dáti Janovi 2 koně a 2 krávy. Jiří stal se 1553 cís. radou (hejtmanem) kraje Chrudimského; za manželku měl Annu Lukavskou z Lukavice. R. 1570 odprodal Prokopu ze Štítného z Morašic část zboží svého a již r. 1559 Burianovi Záviši z Osenic dvůr se zahradou a rolemi v Chrudimi.

Jiřík v těžké nemoci 1566 ustanovil choť svou mocnou poručnicí, kdyby zemříti měl, nad jediným synem Divišem Heřmanem, ale ten na Slepoticích již nechlebil, prodalť Jiřík roku 1570 14. II. tvrz Slepotickou s příslušenstvím a ves Bělešovices dvorem kmetcím, s popl. a podacím kostelním, vymíniv si ale v tom kostele pohřeb, králi Maxmilianovi prostřednictvím hejtmana Jiříka Adlspacha z Damsdorfu a na Bořicích za 3500 kop gr., čímž spojeno zboží Slepotické s panstvím Pardubským a teprve roku 1849 některé části přešly koupí do rukou občanů slepotických.

Petr Slepotický ze S., nejspíše syn Markvarta staršího, poslední svá léta trávil asi ve Vys. Mýtě, ale zemřev 4. dubna 1581, pochován dle svého přání v kostele slepotickém, kdež dosud jest jeho náhrobní kámen.

Jediný syn Jiřího Heřman Diviš koupil statek Hradištsko v okresu Berounském; zemřel 1599, zanechav vdovu Kateřinu z Lub a nezletilé syny Jiřího a Jana Bavora. Oba bratři připomínají se ještě r. 1630, potomků však, jak se zdá, nezanechali.

 

obrázek - rodokmen Slepotických ze Slepotic

Dle urbáře z roku 1588 náležely Slepotice k rychtě Moravanské, měly 14 lidí osedlých, podací kostelní, krčmu vejsadní, 14 dní robot ženných, 14 dní robot orných, odváděly 50 slepic a 7 kop 20 kusů vajec. V též vsi formané, kteří tudy jedou, clo dávají a je celník do pokladnice přijímá a časem uloženým na zámek je donáší a písaři důchodnímu odvozuje.

R. 1781 podepsáni jsou za Slepotice na abolačním kontraktu: Venzl Vrátil, Krištof Roček.

Bělešovice
(Bělošovice), ves 2 1/2 hod. jihozáp. od Holic vzdálená, v úrodné rovině při lovém břehu Loučné. Roku 1881 bylo tu 12 domů s 85 obyv. česk., r. 1914 jen 73 obyv. katol. Dítky chodí do školy slepotické.

Johanka z Březovic, dcera Přibíka Kroměšína z Březovic, provdavši se za Mikuláše Trčku z Lípy, prodala Bělešovice a jiné zboží strýci manželovu Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy roku 1496. Bělešovice dostal při dělení zboží Trčkovského na tři díly Jan mladší Trčka z Lípy r. 1533, syn jednoho z bratří záhy zemřelých.

Později náležely Bělešovice Slepotickým ze Slepotic a r. 1570 staly se součástí císařského panství Pardubského.

Dle urbáře z r. 1588 měly Bělešovice 4 lidi osedlé, kteří odváděli každého úroku (o sv. Jiří a o sv. Havle) 4 kopy 17 grošů.

Na kontraktu abolačním podepsáni jsou roku 1781 titíž jako za Slepotice, Venzl Vrátil, Krištof Rozek (Roček).

Od čeho jest odvozeno jméno osady, nedovedeme s určitostí pověděti; dle slovníka Jungmannova znamená běleš bělouše či bílého koně, ale také jistý způsob koláčů.

Platensko
(Treudorf, Dreidorf), víska 1/4 hodiny sev. záp. od Moravan a 1 1/2 hodiny jihozáp. od Holic, založena byla za císaře Josefa II. jako nedaleké Moravanské od osadníků německých, kteří se již dávno počeštili; "věrnou vsí" nezůstala.

R. 1890 měla 13 domů s 99 obyv. česk. Sídla vystavěna jsou vedle sebe směrem od severovýchodu k jihozápadu a ukazují jao Trávník, Rovensko a všecka jiná s řádkovitou konfigurací, již na pozdní původ. Pout a posvícení mají tu zároveň s Platěnicemi: v neděli po Božím Těle a na Anděla strážného.

Jiřičky
(Reudorf), víska 1 1/2 hodiny již. od Holic, čítající 5 čísel vedle sebe v řádku postavených rovnoběžně s železniční tratí; založena byla soudobně s předešlou osadníky německými, dávno již počeštěnými, na něž dnes pouze jména Wolf, Niederhaber, Heinz a j. upomínají.

Jiříček
jest samota u Jiřiček.

Obě vísky Platensko a Jiřičky původně tvořily jednu osadu Treudorf a v knihách gruntovních mají jen jeden název: Jiřičky. Jméno Platensko dostala severní část německé osady později po blízkých jí Platěnicích.

Lipec
ves nedaleko za okresní hranicí, vzdálená 1 hod. od Moravan, náleží k hejtmanství Chrudimskému a k poště Chroustovice. Roku 1890 měla 21 domů, 103 obyv., roku 1914 106 katol.

 

obr. 6 - cukrovar v Moravanech

webmaster Martin Vencl